Ondřej Michálek - INTAGLIO (From the Depths)

3 October 2017 - 27 October 2017

Ondřej Michálek - INTAGLIO (From the Depths) / Ondřej Michálek - INTAGLIO (Z hloubky)

Place Olomouc, Town Hall, Horní náměstí, CZECH REPUBLIC
Organizer Galerie Caesar / Caesar Gallery
More info http://www.galeriecaesar.cz


The name of the exhibition – Intaglio (From the Depths) – evokes a number of interpretations. In the exhibition’s depths, one can find references to his early work, one can connect the exhibition to interior experiences; so too, the graphic technique comes from traditional intaglio – engraving, going into the depths – the approach when the ink is rubbed into the relief of the matrix and then from its depths, however slight of course, is printed onto paper.

Equally provocative as this purposefully open-ended designation is the work of Ondřej Michálek itself, for it is multifaceted, ambiguous, and often irritates. Over the course of time it has undergone gone a number of deliberate transformations: from an interest in incorporating stereotypes from life to returning to dreamy planes. Eventually the artist took on the role of an observer of the human swarm, which is played out in a fantastic world of strange edifices and complicatedly constructed building complexes, in order to subsequently be held up by estranged, raw houses and artificial gardens.

Michálek’s work is thus created in a number of cycles in which the artist plays with a theme which interests him and with which he longs to connect, shape, and discover its expressive and technical dimensions,in order to finally displace and replace them by another area of research. The thematic wholes however mutually pervade each other, even through the different printing techniques used. His is continually inspired by the consumer world, as well as signs, mysterious objects, hidden faces, traces of human presence. The characteristic feature of the artist’s creativity is at the same time an ability to evoke tension, in the past for example by white overlays, which create an eerie light source deepening the mysteriousness of night-black darkness.

For the artist, the graphic surface remains a spur toward the permanent path to a new space, which he perceives as the unique occupation of a shabby terrain by a very personal, perhaps more favourable world. But not even here is one able to precisely determine the real nature of the artist’s vision. His view is distanced and empathetic, ironic and playful, never however unambiguously understandable.

The unifying expressive element in the graphic work of Ondřej Michálek is a baffling, placid harmony, evoking a certain nostalgia, which is however immediately anchored by tiny intruders – figures, benches, colour elements. These subtle accents often arise in the technique of stencil and increase the tension between the realistic and the dreamlike. At the same time his expressive ambivalence offers a space for imagination and remains an invitation to uncircumscribed movement in the virtual world.

Ondřej Michálek certainly does not aim to become entrenched in any one of these most bountiful creative phases. He gently trespasses the temporal horizons of various returns, intersections and newly verified prior approaches. It can be said that his initial creative principle is curiosity and constant experiment. His masterful technological bravura is freed of laborious searching and he perceives thus his own work as an exhilarating game with shapes, colours, space and meanings. Each shift for him is a challenge to reveal other exciting interpretations.

Michálek’s graphic works, characterized by a certain speculative lyricism, reflect the destabilised society, whose mutability has become one of the initial sources of postmodern thinking. Profit as a principle of existence, and the world “as if” lead the artist to ironic distance and also to the conviction that hidden humour and play may be a counterbalance to the growing coarseness and emotional aridity. The declared aim of the artist is never to shock, but to think about and get beyond the world of aggression, aiming toward intellectual experience.

Ondřej Michálek in his publication dedicated to graphic techniques, entitled Magie otisku (The Magic of Printing, 2016), perceives printmaking, against the background of the contemporary artistic goings-on, as artistic „communication, uttered in a quiet voice, which in today’s ubiquitous shouting is one easy to miss.”

I believe that he won’t hold it against me, if, when speaking on his own work, I have to disagree.

Olga Badalíková
***** /// *****
Z HLOUBKY

Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice
a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír.

Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často
iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách.

Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové
i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot.

Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný.

Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě.

Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru
s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh.

Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním
z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku.

Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.”

Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit.


Olga Badalíková